Předpověď do budoucna aneb na co se můžete těšit

Situace a setkání posledních dní až týdnů mě přivedli k zamyšlení nad stavem současné české, potažmo aj slovenské, hudební scény. Otázek jsou stovky, odpovědí prozatím není mnoho, ne-li žádné, a když jsou tak spíše negativní.

Při studiu digitálních médií na FSS jsem se dostala k současnému artu a někteří kolegové a kolegyně se zaměřují na jejich podporu a propagaci. Nápad se mi zdál skvělý, ale pro mě nebyl úplně srdcový, tak jsem se nezapojila. Další lidé z okolí, zejména brněnské jádro, se angažuje v hudbě, snaží se oživit klubové scény o hudebníky/umělce ze zahraničí tím, že jim zařídí koncert u nás a provedou je po dobrých hospodách a kavárnách, ustelou jim na svém gauči apod. Na oplátku, jim toto pozvání třeba vrátí.

Všechna tato dobrovolná aktivita nebývá vždy přijata a podpořena širší společností. Koncerty jsou spíše minimalistické, pro úzce vymezené publikum nezaujaté známými hity, bezbolestnými a předvídatelnými a již slyšenými melodiemi a zvuky. Tito aktivní jedinci si koncerty pořádají spíše sami pro sebe, ne pro masy. I kdyby měli chuť udělat něco většího, otázka kapitálu pro zajištění lepšího místa, securiťáků, a toho všeho dalšího okolo, času, známých, sponzorů je dosti náročná a s nevalnou návratností.

Česká společnost je ve většině stále ještě dosti uzavřená vůči novým vlivům, trendům. jsme spíše konzervativní ve výběru kulturních zážitků. I v rádiu posloucháme stále dokola hity staré i desítky let (nic proti přetrvávající kvalitě, té si cením. Občas se i dobré zkazí, když je toho moc.) viz diskuze o hudební dramaturgii v českých rádiích s požadavkem na změnu k většímu zapojení nové hudby a také ke schválení nutnosti pouštět určité procento české hudby. Nejznámějším příkladem hudebního kolovrátku starých hitovek a vybraných českých interpretů je Český rozhlas 1 - Radiožurnál. V posledních pár letech bylo na toto téma odesláno i několik dopisů apelujících na změnu. Já sama posledních zhruba rok jsem denním posluchačem Radiožurnálu a pokud bych měla napsat seznam změn či novinek v playlistu, pak by to byly dvě až tři nejznámější skladby od Hurts, duet Lucky Bílé s Petrem Kolářem, odrhovačka slovenky Kristiny, Láska Petra Bendeho a nově Tomáš Klus s Ninou.


A co tím vším chci říci?
Už mě nebaví být jen divákem této smutné podívané.
A chci s tím něco udělat. Minimálně se o to pokusím svými nevelkými možnostmi.

Kultůra v účku podruhé

Brněnská kultůra dorazila do Mladé Boleslavi v podobě MIDI LIDÍ a přivezla si posilu ze slovenských Košic - Puding paní elvisovej alias PPE.

Tuto řádnou elektronickou párty jste propásli (v menšině možno i viděli a slyšeli) v předvečer státního svátku, 16. listopadu, v U-turn pubu.

Mimo skočné písně, veselé kapely, studené pivo či kolu, obrázky poletující na stěně a stropu, jsme se dozvěděli i pár velice zajímavých a zároveň poučných věcí. Pro ilustraci, kdo z vás věděl, že Internet vynalezli v Košicích? Hmm? Nikdo. Já si to myslela.
V poznámkách k pódiu zazněly věty typu: "na menším pódiu jsme snad ještě nehráli", což je další plus, možno si ten prostor tak oblíbili a přijedou zase. A to by sa mi páčilo. Ačkoli nevím, jestli je nakonec provedli po naší matce - fabrice, ve Škoda-městě se jim každopádně líbili "krásní lidi".
Tak věřme, že sem zase zavítají a provětrají nám kožichy.

Tady máte nějaká Dloubnutí - Ďobkanie od PPE a jeden zářez MIDI LIDÍ. Živí jsou stejně lepší.





Doporučuju Ráno, track č.9.

Poslední songy MIDI LIDÍ