Tweet pro (Václava)

proč mi je Václav Havel sympatický? Mám pocit, že by mi mihl být blízko, kdyby jsme se znali, určitě bychom se někde potkali a psali si dopisy

Žár (jak to vlastně pokračuje)

Svého plánu se držím, ovšem zpomalení je na cestě. První kroky jsem už podnikla. Ovšem není vše také, jak si to člověk vybarvuje. Nejdůležitější je začít, jakkoli. Splněno. První kapela ke pod mým (zatím nepříliš zkušeným křídlem), spousta nápadů v hlavě, málo v reálu, hutné hledání začátku provázku a nějakých uzlů, ještě to bude dlouhé....

Konečně se mi zapálení dostalo blíž k tělu, až jsem v jednu chvíli měla pocit, že uhořím, jaké mi bylo vedro, kolik jsem toho chtěla v jedné minutě stihnout a vymyslet.
Naštěstí ohni nepomohl vítr a ten se tak nerozšířil do mnohahektarového lesa, a nezbývá mu než se pomaleji, tak jak bude potkávat a pohlcovat soušky, jehličí i vzrostlé kmeny, rozhořívat z malého ohníčku (rozuměj menších lokálních kapel, koncertů a kultůry) k těm větším hranicím a budoucím spáleništím... Ano, doufám, že tento oheň dokáže pohltit i další osoby a jejich aktivitu, aby se oheň rozhořel v každé malé vísce i na předměstí. A to vše proto, aby se na konci, až nebude, co by plameny pohltily, na doutnajícím hřbitovu sešli přeživší a začli svou energii a nápady vkládat do budování dosud nepředstavitelných a přesto možných cest, uzlů a  míst setkávání kultůry a nás všech.
Proto TVOŘTE, ať tam máme co dát!
Pište, odkazujte a sdílejte.

Předpověď do budoucna aneb na co se můžete těšit

Situace a setkání posledních dní až týdnů mě přivedli k zamyšlení nad stavem současné české, potažmo aj slovenské, hudební scény. Otázek jsou stovky, odpovědí prozatím není mnoho, ne-li žádné, a když jsou tak spíše negativní.

Při studiu digitálních médií na FSS jsem se dostala k současnému artu a někteří kolegové a kolegyně se zaměřují na jejich podporu a propagaci. Nápad se mi zdál skvělý, ale pro mě nebyl úplně srdcový, tak jsem se nezapojila. Další lidé z okolí, zejména brněnské jádro, se angažuje v hudbě, snaží se oživit klubové scény o hudebníky/umělce ze zahraničí tím, že jim zařídí koncert u nás a provedou je po dobrých hospodách a kavárnách, ustelou jim na svém gauči apod. Na oplátku, jim toto pozvání třeba vrátí.

Všechna tato dobrovolná aktivita nebývá vždy přijata a podpořena širší společností. Koncerty jsou spíše minimalistické, pro úzce vymezené publikum nezaujaté známými hity, bezbolestnými a předvídatelnými a již slyšenými melodiemi a zvuky. Tito aktivní jedinci si koncerty pořádají spíše sami pro sebe, ne pro masy. I kdyby měli chuť udělat něco většího, otázka kapitálu pro zajištění lepšího místa, securiťáků, a toho všeho dalšího okolo, času, známých, sponzorů je dosti náročná a s nevalnou návratností.

Česká společnost je ve většině stále ještě dosti uzavřená vůči novým vlivům, trendům. jsme spíše konzervativní ve výběru kulturních zážitků. I v rádiu posloucháme stále dokola hity staré i desítky let (nic proti přetrvávající kvalitě, té si cením. Občas se i dobré zkazí, když je toho moc.) viz diskuze o hudební dramaturgii v českých rádiích s požadavkem na změnu k většímu zapojení nové hudby a také ke schválení nutnosti pouštět určité procento české hudby. Nejznámějším příkladem hudebního kolovrátku starých hitovek a vybraných českých interpretů je Český rozhlas 1 - Radiožurnál. V posledních pár letech bylo na toto téma odesláno i několik dopisů apelujících na změnu. Já sama posledních zhruba rok jsem denním posluchačem Radiožurnálu a pokud bych měla napsat seznam změn či novinek v playlistu, pak by to byly dvě až tři nejznámější skladby od Hurts, duet Lucky Bílé s Petrem Kolářem, odrhovačka slovenky Kristiny, Láska Petra Bendeho a nově Tomáš Klus s Ninou.


A co tím vším chci říci?
Už mě nebaví být jen divákem této smutné podívané.
A chci s tím něco udělat. Minimálně se o to pokusím svými nevelkými možnostmi.

Kultůra v účku podruhé

Brněnská kultůra dorazila do Mladé Boleslavi v podobě MIDI LIDÍ a přivezla si posilu ze slovenských Košic - Puding paní elvisovej alias PPE.

Tuto řádnou elektronickou párty jste propásli (v menšině možno i viděli a slyšeli) v předvečer státního svátku, 16. listopadu, v U-turn pubu.

Mimo skočné písně, veselé kapely, studené pivo či kolu, obrázky poletující na stěně a stropu, jsme se dozvěděli i pár velice zajímavých a zároveň poučných věcí. Pro ilustraci, kdo z vás věděl, že Internet vynalezli v Košicích? Hmm? Nikdo. Já si to myslela.
V poznámkách k pódiu zazněly věty typu: "na menším pódiu jsme snad ještě nehráli", což je další plus, možno si ten prostor tak oblíbili a přijedou zase. A to by sa mi páčilo. Ačkoli nevím, jestli je nakonec provedli po naší matce - fabrice, ve Škoda-městě se jim každopádně líbili "krásní lidi".
Tak věřme, že sem zase zavítají a provětrají nám kožichy.

Tady máte nějaká Dloubnutí - Ďobkanie od PPE a jeden zářez MIDI LIDÍ. Živí jsou stejně lepší.





Doporučuju Ráno, track č.9.

Poslední songy MIDI LIDÍ

Grammofonky si letos odnesli...

Vítězi letošního ročníku (2010) GRAMMY Awards ve zkratce jsou:

- S nejlepší nahrávkou i písní roku Need You Now Lady Antebellum.
- Arcade Fire za album roku - The Suburbs.
- Esperanza Spalding se stala nejlepším novým umělcem.
- Lady Gaga si odnesla ocenění za nejlepší popové album (The Fame Monster) i za nejlepší ženský popový výkon s písní Bad Romance.
- z mužů byl oceněn Bruno Mars s Just The Way You Are
- za skupiny Train s živou nahrávkou Hey, Soul Sister.
- Nejlepší taneční nahrávkou je podle kritiků Rihannina Only Girl (In The World)
- gramofonek za nejlepší elektronické/taneční album si odnesla La Roux.
- Nejlepší rockový výkon si vysloužili The Black Keys - Tighten Up
- v hard rocku pak New Fang od Them Crooked Vultures
- a metaloví Iron Maiden se svým El Doradem.
- Nejlepší rockovou písní je Angry World od Neila Younga
- rockovým albem je The Resistance od Muse.
- gratulace posíláme i producentovi roku, kterým je Brian Burton alias Dangermouse.

Více vítězů i poražených naleznete na oficiálních stránkách cen Grammy.